Poslední hrací den byl ve znamení zápasů o medaile, do kterých vstoupil i náš tým v utkání o bronz s věčným soupeřem z Německa. Jakákoliv výhra znamenala zisk bronzových medailí, dokonce i prohra o dva koše by znamenala třetí místo. Český tým nakonec prokázal svoji sílu a kvalitu a zvítězil jednoznačně 18:10 (5:6)

První polovina utkání byla velmi nervózní ze strany českých lvíčat, která se skoro už klasicky trápila v zakončení. A ani pohyb na hřišti nebyl ukázkový. Naštěstí obrana byla celý turnaj ozdobou tohoto mladého výběru. Touto hrou udržel český tým poločas na jednokošové ztrátě 5:6, a tedy se stálou šancí na vítězství.

Možná jsou všichni zvědaví, co se odehrálo v šatně … zda to byl sekec mazec nebo nějaké zázračné taktické pokyny. Ať už tak nebo tak, tak český tým nastoupil do druhé půle ve zcela jiném tempu, a to jak v aktivitě střelby, tak rychlosti a dynamiky na doskoku. A obrana jela stále perfektně jako promazaný stroj. V prvním poločase vyslal náš tým 49 střel, ve druhé půli to bylo 67 střel! Hned zkraje druhé půle dala Jitka Pavlíčková dva rychlé koše. Parta kolem Rosti Kortuse se nenechala zahanbit a vznikl najednou větší odstup ve skóre 9:6 pro náš tým. 

Další vývoj byl přizpůsobený našim přednostem vůči soupeři a možná pro fanoušky překvapivý. Útočil totiž z pole spíše doskakující hráč Vojta Holík, protože na doskoku perfektně fungoval František Valenta, a holky Jitka Pavlíčková a Klára Nováková dokončovaly tyto útočné akce. Pro Němce takto vznikal z jejich pohledu v obraně neřešitelný problém. A když se na druhé straně přidala střelecká exploze Tomáše Toufara, velká bojovnost a dynamika Rosti Kortuse podpořená komplexní hrou Nely Kubů a rychlostí s bojovností Verči Čarvašové, tak se konečné skóre zastavilo na výsledku 18:10. Bronz je doma po devíti letech v této kategorii.

Na závěr patří velký dík fanoušků a všem podporovatelům, včetně sponzorů, kteří podpořili náš tým na tomto šampionátu. DÍKY!